Texty, články

 


Bienále české grafiky - "Ostrava 1996", 12. 11. - 31. 12. 1996

       První krok k velkorysému bilancování českého grafického umění učinilo před 2 roky Výtvarné centrum Chagall v Ostravě. Jelikož toto vykročení mělo spíše průzkumný charakter, bylo charakterizováno jako nultý ročník grafického Bienále, jež se tedy letos uskutečnilo v plném rozvinu poprvé. Je myslím na místě připomenout ( to aby se naplnilo Petrarcovo moudré ,,dívám se v před i zad”), že právě z tohoto města na severovýchodě vzešla a realizovala se myšlenka vydání alba grafických prací těch českých a slovenských umělců, kteří hodnotu tvorby byli na předním místě, ale společenskou politickou uzurpací režimu na počátku 70, let měl být odklizen , jak se tehdy říkalo , ,,na smetiště dějin ”. Takže se tu vynořuje dnes cosi jako odkaz. Ale projektivně jde o mnohem víc. Po stálém zvučnějším kuropění 60. let uvrhla totalita po okupaci kulturní a vůbec duchovní život Ostravy, který zde byl dirigován rukama obzvláště hrubých a nevzdělaných ideologů, během let tzv. normalizace znovu do propastné provinciality. Mátožným probuzením se dnes otevírá téměř iniciační touze po znovuzrození ( např. 2 nové komorní činoherní scény , rozmach konzervatoře, rozhojněný koncertní život spolu s nadací Bystrouška, řada soukromých galérií , vznik výtvarných seskupení , působení humanitních fakult Ostravské univerzity s uměleckými a uměnovědnými katedrami atd. ). Velké, po dlouhá léta proletářsky barbarizované průmyslové město, rdoušené a kulturně deklasované pojmenování ,, ocelové srdce republiky ”, při svém procitání shledává síly a předpoklady a každý občan, zahleděný petrarcovsky obojím směrem, vidí, že celá naše země Ostravě cosi dluží. Bienále české grafiky je bezpochyby významným krokem, aby právě zde se zvýraznilo významné středisko mnohostranného rozvoje celonárodních kulturních aktivit. Aby se odpárala definitivně nálepka kulturního zapadákova, již na Ostravu horlivě našívali bolševičtí lídři., vědomí si ceny nevědomého reálsocialistického korismu v té oblast pro,, bezpečí” státu. Jestli v těchto snahách dnes z jiného konce pokračují urputní a arogantní centralisté , je to už omyl vnímání dějinné situace.
     Je dost dobře nemožné na malé ploše dostatečně analyzovat obraz, který kolekce výstavných prací ukázala. Jedno je jisté : přes početnou účast chybí řada významných tvůrců. Proč ? Inu, snad nedůvěrou k prvnímu ročníku, snad předpojatým podceněním. Relativní úspěšnost i početné a slušné ceny učiní z toho Bienále do budoucna věc prestižní. I nákladný katalog by měl být pobídkou v tomto směru, zejména za předpokladu, že reprodukční kvalita bude napříště podstatně vyšší. V tomto směru chci věřit v nejlepší. Co však říci alespoň stručně k samotné expozici ? Je možno uplatnit více zorných úhlů, pokusím se alespoň o jeden , který v této chvíli považuji za fundamentální. Při bedlivé prohlídce na obou místech ( v Domě umění a v Galérii Chagall ) se mně vynořoval, ( přiznám se poněkud eufemisticky ) onen známý Schopenhauerův příklad s kočkou a skrze něj by prozařovala v obrysech vidina nutkavého tázání, za nímž stojí to, čemu říkají Němci “ das Ewige ”. Valná většina vystavujících grafiků si přinesla do konce století velký vnitřní tlak umělecké i lidské odpovědnosti a s ním i znepokojení a jím vyvolaných otázek po smyslu, podstatách, respektive existenci či dokonce cíli dějin. Jsou to tázání všelidská a tím , že hluboce osobní, také bolestivějším zdáním obdivuhodně blízké směřování. Některá díla hledají odpovědi napříč časem v endopsychických zónách zjevováním archetypálních kořenů ať geometricky ( např. D. Smutný ) či spíše biologicky ( R. Hanke ). Ani občané seriální řady nejsou pouhými aritmetickými variacemi či rytmizacemi , ale mnhem častěji naléhají obsesí ( L. Manojlín, L. Přibyl, L.Rašková ), uvažující někdy možnostmi mutací ( V. Suchánek ), či iniciací písemného znaku (E.Ovčáček ). Doteky s praformami v nepochybné souvislosti legendického “ věčného návratu ” dotírají na vnímatele třeba metamorfózami lastur (Iveta), tajemnými doteky stop (J. Tichák ) nebo bezčasou invokací rostlinných let ( J. Vacková ). Je tu mnho naznačeného směřování bez cíle i spirituální meditace s cílem tušeným (J. Šerých ). K mýtům jako by se obracely také hledané jistoty v jakýchsi niterných ohlasech megalitů (M. Ševčík, B.Krátký ), či téměř apokalyptické vize M. Michálka nebo tiché meditace v odvěkosti J. Králík. Dokonce počítačová grafika směřuje do této zóny ( J. Ciešlicki ). S obzvláštní vtíravostí a varovností vstopí do vnímatele sartrovskomytické mouchy - Erínye F.Buranta, velkoformátová haptická zjevení tělesnosti J. Kavana či na jiném břehu znepokojivé tiché meditace Z. Janáčka. J. Pešicová, jejiž kolekce patří k nejpůsobivjejším , staví před diváka drsně realistické obrazy lidskosti v portrétním člověku s detaily, například rukou, v nichž cítíme sílu Cranachova, či Burgmairová vidění. Jsou tu Jarcovjákovy reinterpretace materiálu, který je donucen k výpovědi téměř transcendující - ostatně Jarcovják obdržel Grand Prix primátora města Ostravy. Je tu vastavena řada prací postavených na tradicionálním modernismu ať figurativním, či od figurace odvráceném. Jsou tu díla , jež se chtějí z tradice modernity vymanit a směřovat jinam, k novému, snad poněkud spirituálnějšímu nalézání za oblastí, již Váchal nazýval ryze “tvarovou”,. Nicméně, řečeno slovy Chestertonovými, “ vše prodlužuje svou existenci popíráním toho, že existuje”, což je možno zřetelně vidět v polymorfní kontinuitě nejrůznějších grafických výpovědí na letošním ročníku ostravského Bienále grafiky. Napsal jsem tyto řádky spíše z pohledu ikonologického pochopení, než formového zařazování. Myslím, že pro daný čas, v němž žijeme, je to úhel vidění zejména důležitý. Ale mohu se mýlit.

Petr Holý, 1997

 


 

"Od umění k virtuální realitě"
(rozhovor)

Atlantida


          - Proč Amiga ?

      Amiga byla již od svého vzniku velice vhodný počítač pro tvůrčího člověka , jistou dobu jejich množství využívala i samotná NASA. Pro umělecké využití je Amiga výhodná převážně z hlediska ceny a možností. V USA neznamená, jak se mnoho z nás omylem domnívá, že pokud chcete tvořit počítačové umění (a nejen to) , musíte zakoupit hned drahou a vysoce výkonnou grafickou stanici. Hodnotí se nejen pouhé využití již vytvořených programových prostředků, ale i osobní a tvůrčí přístup k práci ( např. programování nových aplikací, kombinace několika prostředků...).

         - Jak můžeme charakterizovat počítačové umění ?

       V této souvislosti můžeme uvažovat jakékoliv využití počítače a jeho množství v umělecké sféře. To neznamená, že hlavním prvkem musí být bezpodmínečně počítač, ale může být využit jako doplňující prvek u tzv. performance nebo instalací.

        - Jak souvisí tvůrčí charakter umělce a používání počítačové technologie v umění ?

       U autorů by se měla vždy objevovat snaha při tvorbě využit možností a schopností moderní výpočetní techniky, snaha o nevázanost s klasickým pojetím umění a techniky. Hlavně se to projevuje v počítačové grafice, dnes nejvíce upřednosťnovaný fenomén. U profesionálů se předpokládá znalost hardwaru, softwaru a schopnost využití periferií.

        - Promítají se klasické umělecké styly do soudobého počítačového umění a poskytují k tomu počítače nějaké silné prgramové prostředky ?

       Je nebezpečné napodobovat klasické umělecké styly minulosti. Mnoho grafických programů ( Fractal Painter, ImageFX, PhotoShop...) umožňuje zcela jednoduše aplikovat mnoho z těchto tvůrčích postupů pomocí tzv. filtrů ( jak by to namaloval třeba Picasso, Rembrandt...). Naopak je pravdou, že nikdo ze skutečných počítačových tvůrců tuto možnost neupřednostňuje. Tvorba je prakticky originální a snaží se vyloučit nepůvodní fragmenty.

       - Budeme opět škatulovat jak tomu bylo v minulosti - exspresionismus, kubismus a naturalismus...

      Ne, tomu se asi vyhneme. Stejně jako u jiných druhů umění je možné toto rozdělit taktéž do dvou směrů : fine art a commercial art . V současné době commercial art převažuje. Velmi častým omylem se stává představa , že člověk který usedne k počítači a podaří se mu spustit 2D nebo 3D program pro grafiku se domnívá, že v tuto dobu se stává pravým umělcem. Z lednového čísla Computer Artist můžeme citovat :,, Lidé se učí používat Maca a tvrdí, že jsou disigneři.”

       - Jak poznáme opravdové počítačové umění ?

       V umění neexistuje žádná hranice, ale jedná se o přístup autora. Dnes není nikdo schopen prohlásit:,, Toto je ještě umění, ale tohle už ne!” Dříve se tvořilo v duchu jistých obecně přijímaných uměleckých pravidel (volba barev, kompozice, perspektíva, tahy štětce, anatonie - znalost lidského těla ), ale 20. století vše svrhlo.

       - Co si myslíš o tvorbě dem na Amize ( Anarchy, Lemon, HOIS, Sanity, Kefrens...) ?

       Projevuje se snaha považovat efektnost za umění, ale není tomu tak, spíše to je komerce. Velmi těžké je pomocí počítačové animace vytvořit nebo naprogramovat pár sekund s určitou uměleckou hloubkou, kterou si musí každý nalézt sám v sobě.

       - Další fází počítačového umění se stále více stává i virtuální realita. Měl jsi se možnost s takovou formou již seznámit ?

       Před rokem a půl byla první prezentace virtuální reality v umění v Guggenheimove muzeu (USA). Jistá umělkyně zde vzužila 3D programu a velice výkonného stroje k vytvoření abstaktního virtuálního prostoru s použitím digitalizovaných záznamů a zvuků války v bývalé Jugoslávii. Dotyčný učastník za použití virtuální helmy ( HMD - Head Mounted Display ) prolétal definovaným prostorem a zároveň virtuálně prožíval tamní události. Bylo to velice působivé, mnohem působivější než sebelépe umělecky pojatý filmový dokument, protože zde se člověk cítil jako součást toho všeho.

       - Každý nový směr v umění procházel určitými fázemi vývoje, musela jej přijmout veřejnost a odborná kritika. Jak je to s tím počítačovým ?

       Je to úplně stejné jako třeba před sto lety s přijímáním nových trendů a směrů. Největší nárust a rozvoj počítačové grafiky je zaznamenán v celém světě za poslední 4 roky (dáno vývojem hardware). Projevuje se stálá snaha oficiálních kruhů ( galerie,akademie,kritci,mnozí tvůrci...) počítačovou grafiku a počítačové umění obecně odsunout někam na okraj. Zdůvodnění je asi takovéto:,, Počítač je pouze stroj , který nemá duši.”

       - Domnívám se, že duši každému uměleckému dílu může vtisknout pouze jeho auor, i když zde prostřednictvím počítače a jeho softwaru. Jaký máš na to názor ?

       To je samozřejmě pravda, ale mnozí odpůrci vychází z odporu k veškeré technice dnešního přetechnizovaného světa.

       - Co si myslíš o starých ,, zaběhnutých” metodách tvorby v umění ?

       Mě připadá velmi zastaralé používat klasické metody, když máme k dispozici modernější a mnohem efektivnější. Proč používat tužku nebo řezat do desky , když to za mne udělá tablet a počítač, přičemž tvůrčí postupy jsou zcela neomezené. Kdokoli z vás půjde po Karlově mostě spatří ,,v potu tváře malující umělce”. Dnes k tomu však stačí pouhá kamera nebo fotoaparát a výsledky zdigitalizovat do počítače. V digitální podobě si s obrázkem již můžeme dělat co chceme. Opět záleží hlavně na tvůrčích postupech a kreativnosti autora.

       - Určitým synonymem umění je i autentičnost a neopakovatelnost. Situace, kdy je možné jeden originál prakticky neomezeně reproduktovat, zřejmě potlačuje již zmiňované atributy originálnosti...

       Samozřejmě, tento problém je v současné době často diskutován. To proto, že je velmi snadné přenášet jakékoli digitální obrázky, textury či jiné plochy do svých prací aniž bych byl původním tvůrcem ( archivy na počítačových sítích, CD ROM a další ). Jsou dvě možnosti prezentace digitálního umění ( počítač a papír ). Jestliže se použije jakýkoliv výstup na papír, pak je problém originálnosti dané práce diskutabilní.

       - Můžeme se díky masovým informačním sítím dostat do fáze , kdy stojí autentický tvůrce pouze v pozadí - budeme pak hovořit o tzv.lidovém umění ?

      Opravdu se objevují názory, že digitální umění ztratí svého tvůrce. Počítač na Vašem stole vyvolávající na konci devadesátých let takové množství otázek, na které lidé dosud nejsou připraveni. Tyto otázky jsou převážně přehlíženy. Mezi ně patří i tato otázka.

       - Dnes má mnoho lidí přímo averzi k počítačům .Může počítačové umění tento vztah vylepšit ? Může umění zpřístupnit počítače laické veřejnosti ?

       Velmi. V USA je stále velké množství umělců v grafice, kteří lpí na starých vyjetých kolejích. Neradi přestupují na zdánlivě jednoduchou, ale pro ně neznámou cestu k počítači. je nutné nabýt vždy dostatečné množství znalostí a věnovat tomu mnohý čas.

       - Nejsou současní klasičtí umělci značně zatvrzelí a nepřístupní novým formám tvorby ?

       U tvůrců pracujících delší dobu v klasických technikách je a bude vždy znát vliv minulosti. Ovšemže existuje i skupina, která je ochotna se do jisté míry přizpůsobit, ale je v menšině.

       - Jak potřebné je vzdělání pro počítaového umělce ?

       V žádném případě není možné získat veškeré znalosti ve škole, protože se zhruba každý rok a půl posouvá horizont počítačových možností a znalostí ( platí obecně ve spojitosti s počítačem ) o plných sto procent. Není možné od žádné školy očekávat konečné vzdělání v této oblasti. Vždy záleží na přístupu jedince a jeho vztahu k počítačům - i v tom je jisté umění.

       - Prosadit se v umění, to znamená přesvědčit o svých kvalitách především sponzory, sběratelé a galerie... Jak je tomu s oním přesvědčováním v případě počítačového umělce ?

       Je to mnohem těžší než u tradičních technik, neboť náklady na zorganizování akce, ve které hraje roli počítačová technologie, jsou mnohem vyšší, než u těch klasických a navíc je to něco zcela nového, kdy ne vždy jsou renomované galerie a také teoretici umění jsou této tvorbě nakloněni. Neexistuje, aby se někdo stal slavným z ničeho nic. Každý musí mít své “anděly strážné” v podobě například kritika, galeristy atd., který chce na něm vydělat. Je u nás mnoho umělců, kteří se věnují umění pouze za účelem finančního zisku. Já se nestavím za nutnost finančního zisku z vlastní tvorby - často to tuto práci degraduje. Umělci již vyčerpali z velké míry mnohé tvůrčí a kompoziční postupy, proto vznikají pro mnohé nepochopitelné kompozice, které jim nic neříkají a neobohacují život ostatních.

        - Umění ve všech svých podobách prožívá období poklesu zájmu veřejnosti. Mohou počítače přiblížit umění zpět lidem ?

        Zcela určitě, protože často mnozí žasnou nad schopnostmi počítače a znalostmi těch, kteří jej používají. Počítačové kompozice mohou být lidem mnohem bližší.

        - Kde hledat počítačové umění ?

        Mnozí členové unie výtvarných umělců a jiní profesionální tvůrci považují počítačové umění jako okrajové, nezajímavé a nemají budoucnost. U nás se upřednostňojí hlavně videoart, jako nejvyšší forma současného moderního umění. V zahraničních časopisech o počítačové grafice ( Gallery, Computer Graphics World, Computer pictures, Computer artist ) pravidelně vychází tzv. Gallery, kde se mají možnost prezentovat mnozí - ať profesionální či neprofesionální autoři. Také v Evropě probíhají každoročně mezinárodní soutěže počítačové grefiky a animace ( Bit. Movie - Itálie, Prix Electronica Linz, Moviola, Imagina... ).

        - Jak je tomu v zahraničí ? Čemu se tam dává největší prostor ?

        Situace je podobná jako u nás. Je to také dané generací, která k tomu buť má přístup jako samozřejmost a starší generace , která se k tomu dostává a nebo nechce dostat. Používání počítačů bude v budoucnosti samozřejmostí pro každého kdo bude mít zájem. Již dnes existují virtuální galérie starých mistrů, po kterých se návštěvník prochází pomocí virtuálních prostředků.

        - Do jaké míry umocní virtuální realita vliv a vytváření umění ?

        Základem pro virtuální umění svět jsou 3D grafické aplikace mají v tom směru jednoznačnou budoucnost. Helma se zabudovaným 3D zvukem již umožňuje prostorové vjemy. Obrovským způsobem usnadní přiblížení neznámých světů. Je branou mezi dneškem a budoucností.

        - Otevře nám virtuální realita další bránu do nových uměleckých vizí ?

        Představme si, že dnes mnohý umělec vytváří prostorové instalace, které jsou pro něj prostorově, materiálově i finančně náročné a proto i často těžko proveditelné a je omezován výše zmíněnými prostředky. Představme si sochaře, který si vytvoří svůj vlastní virtuální prostor s veškerým okolím, kde zakomponuje svou představu skulptury. Dnes již je možno v 3D prostoru malovat na povrch objektu aniž by bylo použito texturování a mapování. Možné je potom kombinovat veškeré dostupné tvůrčí postupy. VR umožňuje kombinovat různé druhy umění ( umělecká kompozice bude moci spojovat architekturu, hudbu, grafiku, světelné efekty...). Je možno definovat fyzikální zákony dle vlastních potřeb a představ.

Přístup k umění se může zpřístupnit více lidem, neomezeno vzdáleností dané prezentace. Tak jako mnohé technické vynálezy minulosti i auta a letadla jsou přežitkem a jednou zaniknou.

 

    S   Jindřichem   Cieślickým   hovořili   Crash DMike  (1995)

 


GO to my HomeSite      home